2010 - VGJŽ

VGJŽ Moravská Třebová
Vojenské gymnázium - absolventi 1977-1981
Prejsť na obsah

2010

Zrazy absolventov > Albumy
Zraz uskutočnený v roku 2010.

Zpráva ze srazu 2010

Tak se sešel rok s rokem a jsem tady zase se zprávou o našem posledním srazu. Předesílám, že zpráva je
určena hlavně těm, kteří se nemohli zúčastnit a zajímá je, co a jak se dělo.. Ti, co jste tam byli, máte
povětšinou stejné zážitky a prožitky jako já, nicméně pokud tady nenajdete všechno, omlouvám se
předem a odkazuji jednak na své právo „básnické“ licence, jednak na právo ve svém věku už zapomínat...
Minule jsem slíbil jiný formát zprávy, a tak tady je:
Návštěvy a hosté: z fotek je vidět, že kromě „starých známých firem“ (Igor, Tomáš, Šlosi, Fučka a já)
dorazili tentokrát i Péťa, Standa, Ízy a Ivoš. Jak se stalo už skoro tradicí, i letos jsme měli hosta, a to Šárku,
novou kamarádku Toma. Byla to milá a příjemná bytůstka, což prokázala hlavně svojí trpělivostí, se
kterou snášela celý večer naše řeči o tom, kdo s kým a jak se v noci zahřeje. Nakonec se zahřál asi jen
Tomáš, ostatní museli snášet prochladlé pokoje stejně jako jindy, bez zahřívajícího ženského těla ( nebo
aspoň doufám, že nikdo nezlobil !!!). V této souvislosti padnul ještě jeden zajímavý poznatek – totiž že
každý, kdo si přivezl na sraz nějakou novou kamarádku, už s ní po roce kamarád nebyl... :)). Na příčinu
tohoto jevu jsme nepřišli – vždyť přece společnost mladých, krásných, inteligentních, vtipných, veselých,
duchaplných a charismatických chlapců by měla motivovat k další účasti, a ne k útěku ???
Profesoři: tato kapitola bude tentokrát výjimečně obsáhlá, protože díky výročí (školy) se jich na náměstí a
později i ve škole sešlo docela hodně, a i když většinou nás už nepoznávali, strávili s námi pár chvil. Taky
se nám povedlo vyplnit některá bílá místa – ne všichni z nás si už pamatovali... Například rébus
„Vysloužilová, Vykydalová, Vyhlídalová“ ... Takže pro upřesnění (pokud si to teda pamatuju správně já) –
Jindřiška Vysloužilová , zvaná „Opička“, nás učila chemii v prváku. Pak – zřejmě pod vlivem naší geniality
– odešla učit někam zpět do Olomouce. Prof. Vykydalová nás učila v prváku matiku, pak odešla na
mateřskou a převzal nás p. Čech ( což platí i přesto, že Ivoš to celou dobu popíral a odmítal uznat.. :).
Vyhlídalová, řečená „Sana, rodná sestra másla“ , nás učila ruštinu (tedy jednu polovinu z nás, druhou
učila pí Svobodová, později Výletová). Abych tedy „udělal dlouhý příběh krátkým“ (jak říkají angličani) –
na náměstí jsme se kromě našeho třídního prof. Víchy potkali právě s Jindřiškou – k poznání byla
okamžitě, neboť se prakticky nezměnila (jak kdosi poznamenal – její účes byl důkazem, že její tehdejší
kadeřník ještě žije..), ale na náš ročník se už neupamatovala. Dále s prof. Šochem, známým též jako
„Hoplita“ (učil nás dějepis). S ním jsme se rychle dostali od dějin k neutěšenému stavu našeho školství,
protože se na nás už taky moc nepamatoval... spíš vůbec. Další jsme pak potkali ve škole – prof. Vacek
(jinak pilný návštěvník našich stránek i našeho minulého srazu – tímto ho zdravím a děkuji za přízeň),
prof. Vykydalová, Zobač (ten vypadá pořád stejně, jen mu nepochopitelně zbělely vlasy). No a na Písku
jsme se potkali taky s prof. Čechem (jak poznamenal Ivoš – bez pohorek a bez bílýho pláště byl prakticky
k nepoznání) a s jeho paní, která nás sice na nic neměla, ale o to srdečnější byl náš hovor o všem
možném. Čech jako důchodce zaujímal ke všemu vcelku shovívavý postoj a matematiku už prý používá
jen k přiživování se formou soukromého doučování (pozor, neplést s příživnictvím!!), kde nabídek má víc,
než dokáže uspokojit.
Oslava: oficiální část na náměstí a ve škole byla důstojná a vcelku i docela dobře navštívená. Součástí byl
slib nových žáků školy a projevy na náměstí – skoro jako za starých časů, jen ten slovník se trošičku
proměnil. V projevech zaznělo hodně slov o podpoře škole, ale jak nás ujistil Igor i Karel Vícha, takovéto
projevy naprosto nebránily (ani v minulosti) opakovaným snahám školu zavřít, a tak je nikdo z místních
nebral vážně. Součástí oslav – kromě přeletu Grippenů – bylo i vystoupení místních mažoretek (obdivoval
hlavně Igor) a vystoupení části příslušníků hradní stráže (to zaujalo především Standu) – jejich sestava
„cvičení s puškou a bajonetem“ chvílemi připomínala nějaké asijské bojové umění. Na závěr pak zapěl
jakýsi sbor, ovšem jeho vystoupení nás – znalce – příliš nenadchlo (hlavně Tom a Standa odsuzovali
provedení... ). Tolik náměstí.
Škola: před její návštěvou se nám podařilo občerstvit se v Třebovské restauraci velmi dobrým obědem, a
tak se nám tam šlo o něco lehčeji, než před těmi skoro třiceti roky. Z připravené výstavky vojenské
techniky Fučku nejvíc zaujala modernizovaná verze tanku T-72 a rozhodl se opustit definitivně svoji
myšlenku na tanky T-602 (na kterých chtěl zamířit z Varů na pomoc ku Praze – na minulém srazu po asi 7
pivech). Hlavní část návštěvy jsme měli domluvenou s Karlem Víchou na učebně fyziky – byly připraveny
tři zábavné pokusy na demonstraci některých fyzikálních zákonů... Při jejich vysvětlení exceloval Tom,
který snad jako jediný z přítomných z fyziky nematuroval, ale několik let ji učil. Na Ivošovy výzvy, aby si
maturitu tedy udělal aspoň dodatečně, ovšem nereagoval. Asi proto, že teď, když už to umí, tak by to
nebylo ono. Na závěr návštěvy jsme se pokusili – a nutno dodat že nakonec úspěšně – nastavit přístup
na naše stránky pro Karla Víchu. Nicméně si neodpustím poznámku, že rychlost počítače v jeho kabinetu
fyziky byla pro nás – jemně řečeno – zklamáním.. :))). Ovšem – když nic jiného – je to každopádně
důkazem nezměrné trpělivosti uživatele (určitě důsledek šachové kariéry), v dnešní uspěchané době
málokde vídané. Cestou ze školy jsme už jen krátce nakoukli na Písek, překvapivě krásně zrenovovaný
(slovo „překvapivě“ je myslím na místě, protože dlouho to vypadalo spíš na demolici...).
Svojanov: byl přes všechny obavy skoro opuštěný a jakoby zapomenutý, takže namísto strachu z davů a
nedostatku místa jsme si připadali jako někde doma v obýváku – včetně hořícího krbu. Obsluha byla
mladá a příjemná (slečna) – což byla vítaná změna oproti minulému srazu (mladí a příjemní chlapci).
Voloďa může jen litovat, že se nedostavil... Tady se přiznám, že už mi paměť vynechává, a tak se omezím
jen na pár postřehů.
Igor – během večeře bez jakékoliv souvislosti se náhle zeptal, jestli není pedofil, když se mu líbily ty
mažoretky na náměstí. Když jsme ho uklidnili, že je to v pořádku, v půli večera odešel na (prý ???) další
sraz se svoji třídou, které – jak sám vyjádřil – „dělal Kyptu“. Ale kdo ví, kde vlastně skončil...
Fučka – někdy během večera volal Pištovi, aby mu sdělil svůj názor na jeho nekázeň .. O srazu mluvil tak
krásně a sugestivně, že Pištu skoro přesvědčil, že stojí za to, aby ještě přijel.
Ízy – se svojí novou manželkou je v očekávání dcery (kvůli tomu taky opustil sraz dřív). Kromě blahopřání
se ovšem dočkal i kritiky za to, že tímto činem ještě víc přispívá k matení pojmů. Teta bude o dva roky
mladší, než její synovec.... (komentář Igora : „Sodoma Gomora“).
Ivoš – pod různými průhlednými záminkami oddaloval večeři, protože přijel společně s Ízym a s ním taky
musel odjet. Nakonec s námi vydrželi až skoro do večerky (=22:00 hodin), ale to už byl Ízy fakt jako na
trní...
Šlosi – tentokrát výjimečně vynechal přednášky ohledně zákonů a dírách v nich ( a jak je využít při jednání
s policií a na soudech...), ale taky je možný, že jsem je jenom přeslechnul, protože seděl na druhé straně
dlouhýho stolu.
Tom – po přísné Igorově výzvě („až po svatbě“) si sednul na opačný konec stolu, než jeho přítelkyně.
Chvíli jsem se obával, abychom nebyli svědky nějaké partnerské pře, ale díky pochopení a trpělivosti
Šárky se nakonec u stolu sešli ( ale to až když odešel Igor) a všechno dopadlo dobře... ale to vlastně
nemůžeme vědět, protože v pokoji s nimi nikdo nebyl...
Péťa „Sky“ – převzal po Voloďovi roli a laškoval s obsluhou. Ovšem ve vší počestnosti.. ačkoliv to vlastně
taky nevím jistě, na pokoji jsem s ním nebyl... Ale byl tam Standa, a ten by to ráno určitě řekl... Kdyby
něco...
Standa – jako možná jedinému z nás (snad s výjimkou Igora) mu zůstala nejen duše, ale i tělo sportovce.
Ráno se se mnou několikrát fotil, ale bohužel – mojí vinou – všechny fotky jsou nepoužitelné. Ani jednou
se mi nepodařilo „tvářit se normálně“.. (což je současně nenápadný pokyn Péťovi, aby sem tyhle fotky
nedával !!!).
V neděli jsme se probudili do mlhavýho, pošmournýho a děštivýho rána, který znemožnilo i sebekratší
procházku. A tak jsme jenom posnídali a kolem jednáctý se rozjeli zpátky do svých životů. Tam – podle
mých informací – všichni dorazili v pořádku.
Podle dohody, kterou se nám podařilo udělat ještě v noci, by se příští sraz měl konat zase v září, a to o
víkendu 24. – 25. Důvodem pro tuto volbu bylo, že by neměl být jarmark ani v Trnavě, ani v Pezinku,
takže jak Šlosi, tak Standa by měli bez problémů dorazit. Já ale doufám, že nebude jarmark ani nikde
jinde a že se nás sejde mnohem víc, protože to bude právě 30 let od maturity, což je už docela dost
kulatý. Do té doby přeju vám všem krásný dny, pohodu a všechno dobré v tom, co budete prožívat.
Návrat na obsah